Na památku

Čas letí jak splašený a i když se snažím hodně fotit, stejně se mi to zdá málo. Chtěla bych si zapamatovat takových věcí! Proto jsem Šimonkovi (a taky vlastně pro sebe) mimo fotoalba založila i zápisník, kam se snažím pravidelně psát prckovy pokroky a plánuju, že časem tam přibudou i jeho hlášky, naše společné zážitky a třeba i moje pocity... Sama jsem zvědavá, co se z toho vyvrbí.

Váhala jsem, jak svoje zápisky začínat,
nakonec jsem se rozhodla psát budoucímu Šímovi.

Mám ráda, když si můžu svoje fotky "osahat",
baví mě jejich lepení do alba, ráda si je pak prohlížím.
 Fotky, které jsou jen uložené v PC. jsou pro mě poloviční fotky.

A ještě minireport jak to vypadá u nás doma:

Desetiměsíčniny slavíme ve stoje.
Šimon teď posedí jen u knížky, jinak zkoumá a objevuje.

Závěr prázdnin

Prázdniny sletěly ani nevím jak. My jejich závěr prožili u babičky na Vysočině.

Chodili jsme do lesa...

...na houpačku, ze které jsme Šimona pomalu nemohli dostat...

...poprvé se spolu svezli na kolotoči...

...obdivovali kombajny...

...oškubávali babičce zahrádku...

...čistili houby...

...bláznili na poli...

...mávali na kovboje...

...a unavení chodili spát se slepicema.

 No a za dva týdny jdeme na svatbu švagrové, takže jsem byla zasvěcena do výroby východočeských svatebních koláčků. Pro neznalé - tyhle svatební koláčky mají velikost nula nula nic, spočítali jsme, že na plech se jich vejde necelých 400, takže slušná piplačka. Plechů jsme udělali 16. Dělají se s tradičními náplněmi, tedy tvarohem, mákem, povidly, někdy taky ořechy. Promazávají se máslem a po upečení se obalují v cukru.