Prasátka

Byli jsme se nedávno poprvé podívat v oboře Holedná. Hned u vstupu je speciální obůrka pro divoká prasata. A žijou si tam přitom jako prasata v žitě. Představte si, že pohrdli mnou donesenou mrkví a šli mlsně jen po ovoci. Taky jsou to těžkotonážníci, tohle bych někde v poli či v lese potkala opravdu nechtěla :)

Chro.

Za lepšího počasí se tam určitě podíváme znovu, obora je docela velká a dají se tam prý docela dobře vidět stádečka muflonů, daňků i jelenů.

V reklamě

Vypadá to, že naše rodinku budete po Brně potkávat častěji. Shodou náhod totiž propagujeme Knihovnu Jiřího Mahena. Jak jsme se k tomu nachomejtli? Jako slepý k houslím. Moje sousedka má v KJM na starosti propagaci a tak si Šimona vyhlídla jako vhodné prtě, které by se jí hodilo do nové fotokampaně. Pak angažovala i mě s mužem a bylo to. 

Samotná realizace byla docela vtipná. Předpokládala jsem, že nebude problém vyfotit Šímu, jak listuje v knize. Doma je to jedna z jeho nejoblíbenějších činností a kolikrát je mu jedno, o jakou knihu jde. Jak jsem byla naivní! Šimon pobíhal po knihovně, knížky ho najednou vůbec nezajímaly a vyfotit ho v klidu bylo nadlidské úsilí, natož aby ještě dělal to, co se po něm žádalo. Ve výsledku jsem ho fotila i já, protože jeden fotograf byl na něj málo :) 

Pramen žen

Už dlouho jsem neviděla žádný film, který by ve mě tak "rezonoval", tak třeba někoho taky navnadím. Film má podtitul "inspirující příběh o ženské solidaritě" a je zasazený do muslimského prostředí.

"Děj filmu nás zavádí do malé vesničky kdesi mezi severní Afrikou a Arabským poloostrovem. Ženy zde chodí pro vodu k prameni, který se nachází vysoko v horách, zatímco muži klábosí a pokuřují vodní dýmky v místní kavárně. Tuto nerovnou tradici hodlá zlomit mladá Lejla, která navrhne ostatním ženám zahájit "stávku v lásce". Film je moderním zpracováním Lysistraty od řeckého dramatika Aristofana." (youtu be)

Ke zhlédnutí tu.

Seš normální?

Je obecně známo, že si z dětství neseme určité stereotypy, které pak třeba i nevědomky používáme při výchově našich dětí. A dokonce i v případě, kdy jsme z nich jako děti sami šíleli. Sama sebe jsem nedávno několikrát nachytala, jak našeho prcka častuju otázkou "Seš normální?, když zrovna vyváděl něco, co neměl (rozuměj sahal do odpaďáku a strkal si to do pusy, vylíval na sebe pití apod.). Dodnes si pamatuju, že jsem z toho sama "rostla". A tak jsem se zastyděla a dávám si na to pozor. A čekám, kdy zas přijdu na něco takového. Bude toho asi dost :)

Ochutnávku sněhu už má Šimon za sebou :)