Přírodně

Krásné Velikonoce vám přejeme!

Letos jsme u zkoušeli vajíčka barvit přírodně a výsledek mě překvapil.
Modrá: červené zelí + lžíce octa
Červená: slupky ze žluté a červené cibule + lžíce octa
Žlutá: kurkuma + lžíce octa
Kromě cibule jsme vajíčka nechali louhovat přes noc. Tak příští rok zas :)

Modeluju

Po FIMO hmotě jsem pokukovala už nějaký čas, a tak když jsem na ni narazila na kreativním veletrhu, koupila jsem dva vzorky a vrhla se na modelování. Je to skoro jako práce s plastelínou, jenže s touhle na závěr ještě šup do trouby a po půlhodince pečení máte výrobek tvrdý jako kámen.

V první várce jsem se vrhla na náušnice a i když to není žádný zázrak, radost mi udělaly velikou :)

Všude dobře, na hřišti nejlépe

Koukám, že to tady v poslední době nějak flákám, budu se muset polepšit.

Vypadá to, že zima už je letos pryč (snad) a my s prvními záchvěvy jara vyrážíme prozkoumávat hřiště. Velký úspěch mají skluzavky, ale i houpačky a kolotoče. Na pískovišti jsme ještě nebyli, ale tipuju, že to bude pro Šimona taky velká zábava. Protože začíná to naše dítko vzdorovat, nemůžeme se občas domluvit na odchodu domů, ale zatím jsme s řevem neodcházeli.

Následující fotky jsou z hřiště v Orlové, zase jsme si lebedili u babičky a dědy.

Kamínky jsou kámoši

Na skluzavku zatím jedině v protisměru...

Brouk ♥

Prasátka

Byli jsme se nedávno poprvé podívat v oboře Holedná. Hned u vstupu je speciální obůrka pro divoká prasata. A žijou si tam přitom jako prasata v žitě. Představte si, že pohrdli mnou donesenou mrkví a šli mlsně jen po ovoci. Taky jsou to těžkotonážníci, tohle bych někde v poli či v lese potkala opravdu nechtěla :)

Chro.

Za lepšího počasí se tam určitě podíváme znovu, obora je docela velká a dají se tam prý docela dobře vidět stádečka muflonů, daňků i jelenů.

V reklamě

Vypadá to, že naše rodinku budete po Brně potkávat častěji. Shodou náhod totiž propagujeme Knihovnu Jiřího Mahena. Jak jsme se k tomu nachomejtli? Jako slepý k houslím. Moje sousedka má v KJM na starosti propagaci a tak si Šimona vyhlídla jako vhodné prtě, které by se jí hodilo do nové fotokampaně. Pak angažovala i mě s mužem a bylo to. 

Samotná realizace byla docela vtipná. Předpokládala jsem, že nebude problém vyfotit Šímu, jak listuje v knize. Doma je to jedna z jeho nejoblíbenějších činností a kolikrát je mu jedno, o jakou knihu jde. Jak jsem byla naivní! Šimon pobíhal po knihovně, knížky ho najednou vůbec nezajímaly a vyfotit ho v klidu bylo nadlidské úsilí, natož aby ještě dělal to, co se po něm žádalo. Ve výsledku jsem ho fotila i já, protože jeden fotograf byl na něj málo :) 

Pramen žen

Už dlouho jsem neviděla žádný film, který by ve mě tak "rezonoval", tak třeba někoho taky navnadím. Film má podtitul "inspirující příběh o ženské solidaritě" a je zasazený do muslimského prostředí.

"Děj filmu nás zavádí do malé vesničky kdesi mezi severní Afrikou a Arabským poloostrovem. Ženy zde chodí pro vodu k prameni, který se nachází vysoko v horách, zatímco muži klábosí a pokuřují vodní dýmky v místní kavárně. Tuto nerovnou tradici hodlá zlomit mladá Lejla, která navrhne ostatním ženám zahájit "stávku v lásce". Film je moderním zpracováním Lysistraty od řeckého dramatika Aristofana." (youtu be)

Ke zhlédnutí tu.

Seš normální?

Je obecně známo, že si z dětství neseme určité stereotypy, které pak třeba i nevědomky používáme při výchově našich dětí. A dokonce i v případě, kdy jsme z nich jako děti sami šíleli. Sama sebe jsem nedávno několikrát nachytala, jak našeho prcka častuju otázkou "Seš normální?, když zrovna vyváděl něco, co neměl (rozuměj sahal do odpaďáku a strkal si to do pusy, vylíval na sebe pití apod.). Dodnes si pamatuju, že jsem z toho sama "rostla". A tak jsem se zastyděla a dávám si na to pozor. A čekám, kdy zas přijdu na něco takového. Bude toho asi dost :)

Ochutnávku sněhu už má Šimon za sebou :)

V nemoci i ve zdraví

Venku řádí moribundus a dostal i nás. Resp. nejprve dostal Šimona, následně muže, a já zatím odolávám. A protože nemocné dítě rovná se nevrlé dítě (alespoň u nás), tak jsme vymýšleli všelijaké nové aktivity. Poprvé jsem vytáhla pastelky, které dostal Šimon od hodné tety Marušky a ačkoli zpočátku to na úspěch moc nevypadalo, docela jsme se tím zabavili. 

Taky jsme pekli sušenky. Tyhle citronové už poněkolikáté, teď měly ale premiéru s datlovým sirupem. Recept je od Myšičky, já jen přidávám daleko víc citronu. Když už, tak už.

No a hitem je teď u nás sledování ptáků v okně. V mém podání jsou ptáci pipi, Šímovu interpretaci bych přiblížila něčemu jako "pch pch". Nejčastěji na ně ťuká přes sklo a když zrovna nejsou žádní na obzoru, začne roztomile lomit rukama :)

Povedlo se

Znáte to, jsou dárky, ze kterých je obdarovaný nadšený více, a z jiných méně. Pro Šimona byl absolutní terno látkový tunel z Ikea, se kterým neskutečně řádí. To jsem ale tušila, protože ho Šimon vyhledává i na cvičení pro mrňata, kam chodíme. 

Já byla nadšená z dřevěného autíčka, které jsem ulovila na výstavě montessori hraček. Šimona až tak nebere, ale snad se k tomu časem dopracuje. Zatím ho nejvíc baví vyndávat z auta "pišlika", tedy řidiče :) Pišlické hračky doporučuji, jsou krásné, vyráběné v rychlebských horách.

První zimní radovánky

Na Boží hod jsme vyrazili za mužovými rodiči do Holetína, po pár dnech tam jsme přejeli k mým rodičům do Orlové. Sníh byl tam i tam, takže se Šíma vyřádil do sytosti. Pár dní před Vánoci se rozchodil a tak řádil jak černá ruka. Sáňky ho moc nebraly, mnohem větší švanda byla ťapkat ve sněhu nebo nechat se vozit na lopatě :)

Štědrý den

Štědrý den jsme si užili v Brně. V klidu a pohodě, s odpolední procházkou do kostela sv. Cyrila a Metoděje v Židenicích, kde zpívali při mši koledy s kytarou a kde každoročně připravují perníkový betlém...

(Intermezzo: Protože Šimona čekání na koledy v kostele moc nebavilo, vyrazil muž ven se slovy "tak my jedem" a já žila v domnění, že jedou domů. Poslechla jsem si pár koled a vyrazila k domovu taky, abych stihla všechny přípravy na večer - nemajíc klíče ani telefon. Zvoním, nikdo neotvírá... No co myslíte, kluci kroužili kolem kostela a čekali na mě, za mnou přišli asi po půlhodině mého čekání přede dveřma. Naštěstí mě sousedi pustili aspoň do chodby :))

Před večeří jsme si pouštěli lodičky,

po večeři, která se u nás skládá z hrachové polévky, bramborového salátu s kaprem, cukroví a ovoce (nesmí chybět rozkrajování jablíčka), šel Šimon s maminkou vyhlížet Ježíška a pod stromečkem se objevila nadílka.

A pak už se jen trhal balicí papír... :)