Na vesnici

Minulý týden jsme se se Šímou rekreovali na Vysočině, přesněji u mužových rodičů v Holetíně. Mám to tam moc ráda. Sama pocházím z města, kde bydlí vlastně celá moje rodina a tak je pro mě vesnice něčím neokoukaným. Tchánovci bydlí navíc na kraji obce, z ložnice mají výhled na pole a lesy (viz obrázek v druhé koláži), naprostý luxus. Mít to blíž, jezdím i častěji. Za ten týden baterky dobity na maximum.

Pro rejpaly - ne, pro nás čáp nic neměl :)

Pro radost

Kousek louky domů, sama sobě si, pro radost.

Na výletě

Z Rajhradu od kláštera kolem řeky do Rebešovic a zase zpátky. Příjemná procházka s kamarády.

Látkové hračky u Šimona vedou.
Tuhle číču šila moc šikovná maminka kamarádky.

Šímova kamarádka Anetka

Jak jsem potkal ryby

Tchán je vášnivý rybář a jako každý rok i letos se vypravil na novomlýnské nádrže ulovit nějakého toho šupinatého obra. My se vydali za ním, doplnili mu zásoby pitné vody a rohlíků a jednoho kapříka si odvezli domů. K večeři na másle, na druhý den na modro. Mňam!

Na ryby jedině v bodyčku se sumcem,
které dědeček vnoučkovi koupil 

Ztráty a nálezy

Minulý týden jsme zase strávili u babičky a dědy v Orlové. Program byl nabitý, pořídili jsme spoustu foto i video materiálu, ale babička byla tak šikovná, že při promazávání fotek na svém foťáku všechno smazala. Bylo jí to tak líto, že to až obrečela.

Tak aspoň to, co jsem na nafotila na svůj aparát:

První pomlázka

Objevování nové chuti - jablíčko

Na návštěvu přišel o měsíc starší a kilo menší Vašík

Ve vodě je hej, na plavání se mu bude určitě líbit

Do rodiny přibyl nový člen. Je desetitýdenní,  chlupatý, strakatý a slyší na jméno Bono. Z bratra se tak stal "tatínek" a v péči o štěňátko vidím hodně paralel s péčí o Šimona :)

Český strakatý pes

Praktický přírodopis

...aneb Šímova první z mnoha lekcí. U babičky na zahradě.
První letošní grilovačka za námi. Paráda!

Sněží

Venku sněží kytky a já vytáhla svoje letní baleríny. Takové počasí mi naprosto vyhovuje :)

5

Pět měsíců za náma a je to lepší a lepší! 

Dobít baterky

Kousek od domu máme Bílou horu, jinak řečenou Bílendu. V těchto dnech tam se Šímou vyrážíme často. Někdy se podaří, že dítko usne, já zaparkuju kočár u lavičky a dobíjím baterky. Na sluníčku, obklopená barvami, vůněmi a ptačím zpěvem. Takové dny jsou pak za odměnu. Když s sebou mám ještě knížku, k dokonalosti nic nechybí. Jenom asi musím dobíjet častěji, protože momentálně jsem jaksi bez šťávy, krabice papírových kapesníků je teď můj nejvěrnější přítel :(

Ráda dostávám květiny, ale stejně ráda si je kupuju. Ten pocit, když si ji pak nesu domů...!

Nový přírůstek - pryskyřník neboli ranunculus. 

A nakonec zjištění tohoto týdne: nemám ráda letadla nad hlavou.

Poslední dny nám na můj vkus nějak nízko nad domem přelétávají velká letadla a nic moc pocit.  

Občan Hromádko

V sobotu byl Šimon přivítaný jako občánek. Vítání se konalo v historickém sále bývalého kláštera u Vojenské nemocnice, ani jsem netušila, že se tam něco takového nachází. Vypadalo to tam jako na zámku. Bylo to fajn, i když nám málem z Šimona udělali Felixe :)

Dostali jsme tašku plnou dárků, mě nejvíc potěšila průkazka do knihovny, Šíma má největší radost z míče. Strašně ho baví pozorovat, jak se kutálí tam a zpět, občas se mu i podaří ho ulovit :)

Radosti všedních dní

Těší mě, že si zase můžu v podvečerním světle sednout na balkon a koukat se na střechy domů...

...jaro doma...

Díky, Marťo!

...a radost největší!

♥