Technik po tátovi

V Technickém muzeu jsme se Šimonkem byli poprvé a zdá se, že ne naposled. Vydali jsme se tam na akci Pohádková industriální sobota, kdy si muzeum pro děti nachystalo drobné úkoly a divadelní představení. Divadlo Šímu nezajímalo, jelikož se představení odehrávalo v hlavním prostoru pod zavěšeným letadlem a vrtulníkem, takže koukal spíše nad hlavu, než na herce. Nejvíce se ale vyřádil v interaktivní technické herně a pak chtěl taky pořád jezdit proskleným výtahem :)

Jen tak

Zatímco už z okna netrpělivě vyhlížím jaro (taky proto, že se už skoro nevejdu do zimní bundy), počasí nás zkouší. V Brně déšť, u babičky na Vysočině sníh.

Když je ošklivo a venku není, co by, boduje u nás v poslední době Slow TV. Jestli máte doma nadšence do dopravních prostředků, doporučuji. U nás se sleduje hlavně Praha, hl. n. a vláčky v přímém přenosu i s nádražním hlášením, ale k vidění je třeba i letiště v Ruzyni nebo ptačí krmítko v Makově. 

Čočky

V sobotu jsme si byli vyzvednout brýle pro Šimona. Bohužel po mě podědil zrakovou vadu jménem tupozrakost, naštěstí se dá v dětském věku vyléčit, nemine ho ale nošení okluzoru. Brýlky zatím zvládá nad očekávání dobře a je hrdý na to, že má brýle stejně jako tatínek. 

Pro nás to byl hrozný nezvyk ten první den, ale už si to sedá. Jen mi teď přijde takový dětštější, zranitelnější. Jak prohlásil kamarád - vypadá jako takovej brouček. Chytrej brouček :)

Trnka

Už ani nevím jak, ale narazila jsem jednou na zmínku o Nakladatelství Trnka, které se především zaměřuje na dílo Jiřího Trnky a ve speciální edici vydává jím ilustrované knihy, ale taky plakáty s jeho ilustracemi, dárkové předměty, pexesa, dřevěné kostky atd. Já mám Trnku jako ilustrátora moc ráda. Věděli jste třeba, že Kniha pohádek H. Ch. Andersena s jeho kresbami byla vyhlášená za nejkrásnější knihu 20. století? Nebo že bez rozdílu tvořil pravou i levou rukou?

Po prozkoumání e-shopu jsem zavýskla, protože tam doslova za pár peněz můžete nakoupit antikvariátní knížky, jejichž jedinou vadou je povětšinou jen"ochmatanost" z veletrhů a výstav. Takhle mi v košíku přistálo hned sedm kousků pro Šimona (a z velké části taky pro mě, co vám budu povídat).

Teď se po večerech kochám :)

Květuška a její zahrádka ze Špalíčku

Perníková chaloupka

Jediný fyzicky poškozený kus

Za mašinkou

Dopravní prostředky u nás teď frčí, ať jsou to auta, letadla, tramvaje nebo vlaky. A když jsme na jedné cestě do Zábřeha v jesenickém podhůří zahlédli ceduli Železniční skanzen, neváhali jsme. Název je poněkud nadnesený, protože skanzen zatím sestává jen z několika málo exponátů, ale k Šimonově radosti stačily.

Ke skanzenu se dostanete po cyklostezce vedoucí kolem frekventované železniční trati.
Z nedalekého tunelu vyjížděl každou chvíli nějaký rychlík, takže Š. byl byl blahem bez sebe :)

Hlavní lákadlo, lokomotiva Škoda CS 500 z r. 1950.

V kabině strojvedoucího.

V novém

Už dva týdny spíme v ložnici sami. Šímovi jsme pořídili velkou postel, přehodili pokoje, nově mu ho zařídili a spí sám. Až mě překvapilo, jak proběhl přesun hladce. Od prvního usínání, bez protestů a přemlouvání. V noci se sice někdy vzbudí a volá maminku, ale jinak pohoda.

Pokojíček jsme zařídili v námořnickém. Vymyslela jsem si kapsář, objednala látky, návrh poslala šikovné tchyni, ta ho ušila, k němu i vlaječky, k tomu jsem vyrobila pár dekorací a pokojíček byl na světe. Postele jsme objednali z Domestavu, mají je hodně variabilní a do budoucna z nich třeba uděláme poschoďovky. Já měla největší radost z barevných svítících klubíček. Objednala jsem je na balldesign.cz, kde si můžete namíchat barvy přesně podle vašich chutí.

Svěží vítr z hor

Ačkoli s mužem nejsme zrovna milovníci zimy, vyrazili jsme po svátcích na pár dní na hory za sněhem, aby si ho Šimon taky trochu užil. Spolu se sousedy lyžaři jsme odjeli do Karlova pod Pradědem. Sněhu tam sice bylo jen o něco málo víc, než tou dobou v Brně, ale na naše zimní radovánky bohatě stačil. Příští rok prý jedem zas :)

Odjížděli jsme ze zasněženého Brna, vraceli se do bláta. 

Se sousedovic holkama se Šimon vyřádil

Když už nohy bolely... :)

Udělali jsme si i malý výlet do Karlovy Studánky, ale vypadalo to tam jak v městě duchů, pomalu jsme nepotkali živáčka. 

Montér

Trochu jsme si teď před Vánocemi doma "zabordelili" bydlení, přehazovali jsme totiž dva pokoje a upravovali chodbu. Šimon často tatínkovi asistoval a hrozně ho to bavilo, ať už šlo o umývání stěn, malování nebo sestavování nábytku. Myslím, že je docela manuálně zručný. 

Ráda na ně koukám :)

...jo a šroubovák, ten musí mít opravdický. Dětské nářadí je pro mimina, ne asi :)

Zlehka adventně

Začínáme se pomalu připravovat na Vánoce. Zatím zvolna, nemám ráda vánoční výzdobu všude okolo dlouho dopředu. Zatím máme doma adventní svícen, letos víc do přírodna.

Na Šimonka čeká od 1. prosince i adventní kalendář vyrobený podomácku a naplněný vánočními samolepkami, razítky a dobrůtkami.

Modrá krev

Máme doma princátko. A někdy taky krále. Začalo to tím, že jsem ho zachumlala do deky, když byl nemocný a řekla mu, že vypadá jak pan král. Od té doby chodil občas s dekou přehozenou přes ramena a důležitě kontroloval svoje království. Tak jsem mu vyrobila ještě korunu a tu už dva dny skoro nesundal z hlavy. A vypadá docela vtipně, jak potom náš šlechtic s korunou na hlavě lítá po bytě s kolečkem naloženým legem, staví vláčkodráhu nebo má pusu umazanou od svačiny :)

U mlýna

Když jsem se domlouvala s fotografkou Jindřiškou Valáškovou na focení, měla volno až začátkem listopadu. Trochu jsem se děsila, jak nám vyjde počasí, a že venku bude už nevlídno, všechno listí opadané... Štěstí nám ale přálo a v náš den D svítilo i hřálo sluníčko. Fotili jsme u starého mlýna v Rajhradě. Hned vedle byla kupa krmné řepy, kterou Šimon s radostí přeskládával a nemohli jsme ho skoro dostat nikam dál :)