Sněží

Venku sněží kytky a já vytáhla svoje letní baleríny. Takové počasí mi naprosto vyhovuje :)

5

Pět měsíců za náma a je to lepší a lepší! 

Dobít baterky

Kousek od domu máme Bílou horu, jinak řečenou Bílendu. V těchto dnech tam se Šímou vyrážíme často. Někdy se podaří, že dítko usne, já zaparkuju kočár u lavičky a dobíjím baterky. Na sluníčku, obklopená barvami, vůněmi a ptačím zpěvem. Takové dny jsou pak za odměnu. Když s sebou mám ještě knížku, k dokonalosti nic nechybí. Jenom asi musím dobíjet častěji, protože momentálně jsem jaksi bez šťávy, krabice papírových kapesníků je teď můj nejvěrnější přítel :(

Ráda dostávám květiny, ale stejně ráda si je kupuju. Ten pocit, když si ji pak nesu domů...!

Nový přírůstek - pryskyřník neboli ranunculus. 

A nakonec zjištění tohoto týdne: nemám ráda letadla nad hlavou.

Poslední dny nám na můj vkus nějak nízko nad domem přelétávají velká letadla a nic moc pocit.  

Občan Hromádko

V sobotu byl Šimon přivítaný jako občánek. Vítání se konalo v historickém sále bývalého kláštera u Vojenské nemocnice, ani jsem netušila, že se tam něco takového nachází. Vypadalo to tam jako na zámku. Bylo to fajn, i když nám málem z Šimona udělali Felixe :)

Dostali jsme tašku plnou dárků, mě nejvíc potěšila průkazka do knihovny, Šíma má největší radost z míče. Strašně ho baví pozorovat, jak se kutálí tam a zpět, občas se mu i podaří ho ulovit :)

Radosti všedních dní

Těší mě, že si zase můžu v podvečerním světle sednout na balkon a koukat se na střechy domů...

...jaro doma...

Díky, Marťo!

...a radost největší!

♥

Zpátky do plenek

Už v těhotenství jsem zaregistrovala, že některé maminky používají látkové pleny, ačkoli mainstream jsou pořád papírovky. Ta informace mě zaujala, nicméně vzhledem k našemu malému bytu a tím pádem i nedostatku místa na sušení jsem o nich nijak vážně neuvažovala. K Vánocům jsme si pořídili sušičku (mmch. skvělý vynález!) a já vážně uvažuju o tom, že přesedláme z papírovek na látkovky. Zatím jsem pořídila testovací vzorek a když se nám to osvědčí, jdu do toho!

Moderní plenkové kalhotky nadělají hodně parády :)

Na bříšku

Šimon se minulý týden rozhodl postoupit do dalšího levelu. Na bříšku už nevydrží jenom opřený o lokty, ale zvládá se sápat po hračkách a strkat si je do pusy. Taky se začal otáčet proti směru hodinových ručiček, na druhou stranu to musí ještě vypilovat. Dokonce se mu podařilo jednou převrátit se na záda, ale ani on, ani já bohužel nevíme, jak toho docílil.

Aktuálně prcek bojuje s rýmou, já tudíž bojuju s prckem s vysavačem v ruce, no snad bude brzy líp.

Jak jsme slavili

V naší rodině bývá zvykem, že 50. narozeniny se slaví ve velkém, často v restauraci, s hudbou a tancem. Moji mamku to potkalo letos a všichni jsme se na tuhle oslavu moc těšili, ačkoliv mi bylo jasné, že s naším mrňousem se budeme muset krotit. Jsem ráda, že jsem jsme si s mužem ukradli jeden tanec pro sebe, jinak jsme tancovali hlavně kolem Šimonka :) Pro jistotu jsme tam měli pronajatý i pokoj, abychom se mohli uchýlit do klidu, to se nám vyplatilo.

Šimon byl obletovaný skoro víc než oslavenkyně

Za měsíc čeká moje rodiče ještě krásné výročí 30 let od svatby, tak jsme pro ně s bráchou připravili malé překvapení.

V tom, jak se k sobě naši chovají, jsou pro mě velikým vzorem. S láskou, s úctou. Každý den si dají pusu. Umí si užívat života, ať už výletujou, nebo si zajdou jen tak posedět na pivko nebo na večeři. Doufám, že tu třicítku budeme jednou s P. slavit taky.

Ve volných chvílích

...šiju z filcu. Jdou z něj udělat i parádní hračky, už se těším až Šíma trochu povyroste. Na žužlání je to totiž nic moc materiál.

Pokroky

U Šimona nastalo nové období. Začalo to strkáním pěstičky do pusy a momentálně do pusy dává všechno, co se mu namane. Zatím mu to ale moc nejde, ne vždycky se trefí, tak to se pak vzteká a rozčiluje :)

Šímova momentálně nejoblíbenější hračka. Kam se hrabe Lamaze, pche! :)

Taky už rozevřel pěstičku a začíná věci cíleně uchopovat. Dokonce vydrží (když má náladu) hrát si chvíli sám pod hrazdičkou.

Odpočívací

Muž odjel minulý týden na vícedenní služebku a aby nám se Šímou nebylo smutno, odvezl nás k mým rodičům. Ti si mohli prcka do sytosti užít a já trochu vydechla, oboustranně výhodná záležitost :)

A navíc jsem tam došla k zajímavému zjištění: myslela jsem, že na poslouchání pohádek je prcek ještě moc malý, ale hlas pana Brodského ho dokázal zaujmout natolik, že 40 minut seděl, ani nedutal :)