Melounek

Tímto oslovením mě teď někdy častuje můj muž. Jednou se na něho Šíma nechápavě podíval  a rezolutně prohlásil: "Tady žádný melounek není, tatínku! Není tu přece!" 

V 31. týdnu jsme se nechali zvěčnit u fotografky Marcely Jarošové. Ateliér má v Zastávce u Brna a tím, že nepůsobí přímo v Brně, má i příjemnější ceny. 

Na Slovácko

 Protože se o prázdninách kvůli miminku pravděpodobně nikam moc nepodíváme, rozhodli jsme se využít krásných jarních dnů k rodinné minidovolené. Volba padla na Slovácko, protože je to a) blízko a b) jsme to tam zatím neměli možnost moc poznat.

Pro ubytování jsme zvolili Bukovanský mlýn a udělali jsme moc dobře. Jednak je tam vyžití pro děti - v areálu mají krom dětského hřiště i poníky, ovečky a moc přítulnou a společenskou kočku, která se hned stala Šímovým dobrým kamarádem. K dispozici je i minigolf, který se pro mě stal v osmém měsíci těhotenství vrcholným sportovním výkonem :) Mimoto tam moc dobře vaří, specializují se na slováckou kuchyni. Určitě doporučuju třeba jen jako jednodenní výlet.

Výhled z letní zahrádky

Veselí na Moravě, Baťův kanál

Milotice, kde si dospělí i děti můžou půjčit historické kostýmy
 a zažít zámek zase trošku jinak. 

(Ne)velikonočně

Letos jsme strávili velikonoční svátky na Vysočině u babičky. I když tradice proběhly, nafoceny nebyly, a tak alespoň pár obrázků z našich nesvátečních aktivit: navštívili jsme interaktivní výstavu libereckého IQ parku, Šimon se učil s dědečkem rybařit a zašli jsme pozdravit letošní jehňátka na strýcovu farmu.

Tři mimoni :)

Moje torzo :)

Technik po tátovi

V Technickém muzeu jsme se Šimonkem byli poprvé a zdá se, že ne naposled. Vydali jsme se tam na akci Pohádková industriální sobota, kdy si muzeum pro děti nachystalo drobné úkoly a divadelní představení. Divadlo Šímu nezajímalo, jelikož se představení odehrávalo v hlavním prostoru pod zavěšeným letadlem a vrtulníkem, takže koukal spíše nad hlavu, než na herce. Nejvíce se ale vyřádil v interaktivní technické herně a pak chtěl taky pořád jezdit proskleným výtahem :)

Jen tak

Zatímco už z okna netrpělivě vyhlížím jaro (taky proto, že se už skoro nevejdu do zimní bundy), počasí nás zkouší. V Brně déšť, u babičky na Vysočině sníh.

Když je ošklivo a venku není, co by, boduje u nás v poslední době Slow TV. Jestli máte doma nadšence do dopravních prostředků, doporučuji. U nás se sleduje hlavně Praha, hl. n. a vláčky v přímém přenosu i s nádražním hlášením, ale k vidění je třeba i letiště v Ruzyni nebo ptačí krmítko v Makově. 

Čočky

V sobotu jsme si byli vyzvednout brýle pro Šimona. Bohužel po mě podědil zrakovou vadu jménem tupozrakost, naštěstí se dá v dětském věku vyléčit, nemine ho ale nošení okluzoru. Brýlky zatím zvládá nad očekávání dobře a je hrdý na to, že má brýle stejně jako tatínek. 

Pro nás to byl hrozný nezvyk ten první den, ale už si to sedá. Jen mi teď přijde takový dětštější, zranitelnější. Jak prohlásil kamarád - vypadá jako takovej brouček. Chytrej brouček :)

Trnka

Už ani nevím jak, ale narazila jsem jednou na zmínku o Nakladatelství Trnka, které se především zaměřuje na dílo Jiřího Trnky a ve speciální edici vydává jím ilustrované knihy, ale taky plakáty s jeho ilustracemi, dárkové předměty, pexesa, dřevěné kostky atd. Já mám Trnku jako ilustrátora moc ráda. Věděli jste třeba, že Kniha pohádek H. Ch. Andersena s jeho kresbami byla vyhlášená za nejkrásnější knihu 20. století? Nebo že bez rozdílu tvořil pravou i levou rukou?

Po prozkoumání e-shopu jsem zavýskla, protože tam doslova za pár peněz můžete nakoupit antikvariátní knížky, jejichž jedinou vadou je povětšinou jen"ochmatanost" z veletrhů a výstav. Takhle mi v košíku přistálo hned sedm kousků pro Šimona (a z velké části taky pro mě, co vám budu povídat).

Teď se po večerech kochám :)

Květuška a její zahrádka ze Špalíčku

Perníková chaloupka

Jediný fyzicky poškozený kus

Za mašinkou

Dopravní prostředky u nás teď frčí, ať jsou to auta, letadla, tramvaje nebo vlaky. A když jsme na jedné cestě do Zábřeha v jesenickém podhůří zahlédli ceduli Železniční skanzen, neváhali jsme. Název je poněkud nadnesený, protože skanzen zatím sestává jen z několika málo exponátů, ale k Šimonově radosti stačily.

Ke skanzenu se dostanete po cyklostezce vedoucí kolem frekventované železniční trati.
Z nedalekého tunelu vyjížděl každou chvíli nějaký rychlík, takže Š. byl byl blahem bez sebe :)

Hlavní lákadlo, lokomotiva Škoda CS 500 z r. 1950.

V kabině strojvedoucího.

V novém

Už dva týdny spíme v ložnici sami. Šímovi jsme pořídili velkou postel, přehodili pokoje, nově mu ho zařídili a spí sám. Až mě překvapilo, jak proběhl přesun hladce. Od prvního usínání, bez protestů a přemlouvání. V noci se sice někdy vzbudí a volá maminku, ale jinak pohoda.

Pokojíček jsme zařídili v námořnickém. Vymyslela jsem si kapsář, objednala látky, návrh poslala šikovné tchyni, ta ho ušila, k němu i vlaječky, k tomu jsem vyrobila pár dekorací a pokojíček byl na světe. Postele jsme objednali z Domestavu, mají je hodně variabilní a do budoucna z nich třeba uděláme poschoďovky. Já měla největší radost z barevných svítících klubíček. Objednala jsem je na balldesign.cz, kde si můžete namíchat barvy přesně podle vašich chutí.

Svěží vítr z hor

Ačkoli s mužem nejsme zrovna milovníci zimy, vyrazili jsme po svátcích na pár dní na hory za sněhem, aby si ho Šimon taky trochu užil. Spolu se sousedy lyžaři jsme odjeli do Karlova pod Pradědem. Sněhu tam sice bylo jen o něco málo víc, než tou dobou v Brně, ale na naše zimní radovánky bohatě stačil. Příští rok prý jedem zas :)

Odjížděli jsme ze zasněženého Brna, vraceli se do bláta. 

Se sousedovic holkama se Šimon vyřádil

Když už nohy bolely... :)

Udělali jsme si i malý výlet do Karlovy Studánky, ale vypadalo to tam jak v městě duchů, pomalu jsme nepotkali živáčka.